Nadační fond Rytmus

Pomáháme žít běžný život
lidem s postižením

Úvod >> Mohou být lidé s postižením v zaměstnání užiteční? Mohou a nejen tím, že odvedou svoji práci

Mohou být lidé s postižením v zaměstnání užiteční? Mohou a nejen tím, že odvedou svoji práci

Eva se v lednu přestěhovala z Domova pro osoby se zdravotním postižením v Mariánské do bytu v Karlových Varech. Bydlí tam se 2 kamarádkami. Pracuje na Krajském úřadě, kde skartuje.

Každé pondělí, středu a pátek chodí s vozíkem pro papíry určené ke skartaci ke svým kolegům. Eva si na Krajském úřadě získala poměrně hodně přátel a skartováním pomáhá celému týmu.

Jedna z jejích kolegyň paní Monika se podělila o to, co jí setkání s Evou přináší a jak ji obohacuje. Paní Monika se pro Evu stala nejen kolegyní, ale svým způsobem i důvěrnicí a kamarádkou, se kterou probírá nejen ty pracovní, ale i osobní záležitosti. Mají moc hezký oboustranný vztah. Zamyšlení, která paní Monika napsala, Vám přinášíme v celé verzi. Myslíme si totiž, že stojí za přečtení od začátku až do konce.

„Má nová kolegyně Evička je velkým přínosem do mého života. Svou zvídavostí a zájmem o věci kolem oživila ve mně věci dávno nepoužívané. Přinutila mě zastavit se a zapřemýšlet. Uvědomit si, že spoustu věcí bereme jako samozřejmost. Svými jednoduchými větami popisuje činnosti, které dělá nebo vidí a upozorňuje tak na nevšední okamžiky našeho života, jež nám již zevšedněly. Cesta do práce. Nikdo z nás nevidí v této každodenní rutině, co vše je zapotřebí zvládnout a co všechno se děje při cestě do zaměstnání. Kolik lidí je do procesu zapojeno a jak málo bereme ohledy na ty druhé.  Evička bere svůj život a svou práci velice zodpovědně. Ví, že do práce se musí přijít včas a práci je třeba vykonat řádně a v čase tomu určeném. S pravidelnou přesností přichází do práce, vždy s radostným pocitem, že může pracovat, že je užitečná. Připomíná mi tím, že každá práce je důležitá, když ji vykonáváme s radostí a s pocitem služby pro druhé. Vždy, když ji vidím, jak klepe na dveře, pozdraví, vejde do kanceláře a s hrdostí a profesionalitou pronese zvučným hlasem:„Dobrý den, máte dnes něco ke skartaci?“ Vnese tak do mého pracovního dne elán, který jsem již několik let postrádala. Uvědomím si vděčnost, že mohu každý den vstát a jít pracovat. Nemám tolik překážek jako Evička, můj živost se zdá na první pohled jednodušší než její. Na ten druhý mnohem chudší.  S provozními změnami, jako je změna jízdního řádu nebo rozkopaná silnice, se vyrovnávám poměrně snadno, i když možná s malým brbláním. Pro Evičku je každá sebemenší změna velkým zásahem do jejího uspořádaného života, která vyžaduje pečlivou přípravu a třeba i trénink.  Evička jde však vstříc těmto změnám s velkou odvahou a odhodláním. Dodává mi tím odvahu, sílu a hlavně chuť změnit svůj životní postoj. Všímat si maličkostí a být za ně vděčná, být vděčná za práci, za přátele, za zdraví, za zkušenosti, za příležitosti, za možnost učení a duševního vývoje.     

Vždy, když přijde, zapíše si příchod a nastaví na mobilu čas, kdy je třeba práci ukončit. Říká mu pan Časomíra. Ten, který ji musí říct, že už je čas práci ukončit, protože ona je do práce velmi zabraná. Snažím si vzpomenout, kdy já jsem naposledy byla do práce tak zabraná, že by mě z ní až pan Časomíra musel vytrhnout…

Evička si jasně vymezí čas na práci. Pečlivě, soustředěně a plně přítomně vykonává svou činnost. Papír za papírem dává do skartovačky. Nenechá se nikým a ničím rozptýlit. V jejím životě je zvláštně uklidňující řád. Všichni kolem jej respektují. Evička vnáší na pracoviště se svým panem Časomírou jasný signál, že vše má svůj čas. Nic se nemá uspěchat. Proměňuje tím lidi kolem sebe. Nervózní a uspěchaní kolegové s respektem k Evičce vydávají ze sebe to nejlepší. Ohleduplnost, vzájemná pomoc, spolupráce, solidarita se za přítomnosti Evičky pomalu vrací na naše pracoviště. Kolegové, jakoby ucítili možnost, stát se v její přítomnosti lepšími lidmi. Její otevřenost a bezbrannost sundává z našich srdcí štíty, kterými jsme se obrnili. Cítím radost, že se společnost více a více otevírá lidem, jako je Evička. Tito lidé nás uzdravují, uzdravují tolik pochroumané mezilidské vztahy.

Já sama jsem v Evičce získala vzácnou přítelkyni. Je to pro mne nesmírný dar, který mě každý den obohacuje.“

Připravila: Anna Handrychová
3.8.2016


gallery

Zpět