Nadační fond Rytmus

Pomáháme žít běžný život
lidem s postižením

Úvod >> Zuzka a Honza

Zuzka a Honza

Jmenuji se Zuzka, je mi 33 let a čtvrtým rokem pracuji jako osobní asistent. Proč jsem se stala osobním asistentem? Přesně nevím, myslím, že jsem k téhle práci směrovala nějak přirozeně. Věděla jsem, že chci pracovat s lidmi, že chci poznávat lidi a stejně, že nechci být zavřená v kanceláři celý den nebo pracovat na manažerských pozicích.

Být osobní asistent je náročná, ale smysluplná práce. Pro mne je to práce, při které poznávám zajímavé lidi, podívám se na zajímavá místa, zažívám legraci a neustále se učím novým věcem.

Určitě jsem měla zpočátku asistování strach a obavy, jak se mám chovat, jak se mám tvářit apod. Ale všechno postupně opadlo a zjistila jsem, že žádné obavy mít nemusím. Mohu být sama sebou, být přirozená a ostatním věcem se učím  „za běhu“.

Jako první jsem asistovala Honzovi, 15-letý kluk, který sice nemluvil, ale postupně jsme našli společné komunikační vodítko. On mne hlavně naučil trpělivosti a nevzdávát se např. jsme denodenně trénovali nějakou věc a po dvou měsících se to povedlo. Naučila jsem se u něj novým věcem třeba asistovat při epileptickém záchvatu. 

Někdy se potkávám s lítostnými pohledy lidí. Má to taky menší výhody - v obchodu nám někdy odpustí paní na pokladně drobné při placení.

Zatím jsem se nesetkala s negativními zkušenostmi veřejnosti a věřím, že se ani nesetkám. Co mi ale trochu vadí, je neochota a „zírání“ ze strany cizích lidí např. v MHD udělat prostor pro invalidní vozík.

Mám zkušenosti s asistencí doma (vzdělávání a trávení volného času) a s doprovodem na kroužky, domů apod.

Tato práce mne baví a mám ráda lidi, se kterými pracuji. Důležití jsou  pro mne také lidi z vedení Rytmusu, se kterými sdílím společný cíl a to, jak nejvíce pracovat na samostatnosti člověka, kterému asistujeme.

Při mojí práci se snažím pochopit konkrétního člověka, najít s ním společné téma, přiblížit se k němu podle věku a společně se podílet na rozvoji osobnosti a samostatnosti.

A v čem je pro mne asistence důležitá? Určitě zkvalitnění života lidem s postižením, dobrý pocit, že někomu pomohu a v neposledním řadě vidím výsledky svojí práce. Tato práce mě rozvíjí, uvědomuji si při ní, co je v životě důležité a hlavně je to práce, která má pro mne smysl a význam.


Publikováno v rámci probíhající kampaně Asistujeme.cz, kterou pořádá pražská organizace Asistence. Průběžně vycházejí příběhy lidí asistujících lidem s postižením. Cílem je rozšířit povědomí o osobní asistenci a propojit organizace z celé České republiky s potenciálními asistenty a asistentkami.

Zpět